Domácí násilí - zbraò proti mu¾ùm

Lubo¹ Meszner

Od poèátku rozvodu jsem odmítal, aby byl syn svìøen do výluèné péèe matky. Nebyl k tomu ¾ádný dùvod, proto¾e jsme ¾ili ve spoleèném bytì, nikdo z nás nemìl jinou mo¾nost bydlení a bylo tedy na místì, aby soud rozhodl o spoleèné péèi o dítì. Ostatnì spoleèná péèe o syna byl skuteèný stav vìci a jediné, co neplnilo svoji funkci, bylo man¾elství. To se v¹ak zásadnì zmìnilo potvrzením rozsudku odvolacím soudem, kterým byl syn svìøen do výluèné péèe man¾elky a mnì bylo stanoveno nehorázné vý¾ivné (vìt¹í ne¾ po¾adovala matka). Man¾elka zaèala vyvolávat konflikty v pøítomnosti syna (co v¹echno bych mìl platit krom vý¾ivného), co¾ jsem nesl s velkou nelibostí. Pøes ve¹kerou snahu zachovat doma klidné prostøedí v¹ak do¹lo ke dvìma ostøej¹ím výmìnám názorù, které skonèily tím, ¾e man¾elka ode¹la vìc nahlásit na policii jako napadení a nechala se vy¹etøit lékaøem. Následnì se v¹ak vrátila domù, jakoby se vùbec nic nestalo. Která napadená man¾elka by se vrátila zpìt k násilníkovi?

Pøi druhém konfliktu jsem se obrátil na rodièe man¾elky, aby se pøijeli podívat, co se u nás doma dìje. Na místo toho mi zaèal tchán vyhro¾ovat. Kdo z rodièù by po informaci, ¾e do¹lo k (údajnému) fyzickému napadení jejich dítìte zalehl v klidu do postele, ani¾ by se sna¾il zajistit bezpeèí pro svoje dítì? Nezájem rodièù man¾elky jsem v¹ak pøikládal jejich obvyklému chování a ani ve snu by mì nenapadlo, ¾e o (údajném) napadení man¾elky vìdìli je¹tì døíve, ne¾ k nìmu vùbec do¹lo, proto je to nijak nepøekvapilo. Domácí násilí bylo toti¾ souèástí jejich plánu, jak mì odøíznout od syna a okrást o majetek.

O nìkolik týdnù pozdìji po druhé hádce jsem pøi¹el z práce domù a na¹el jsem totálnì vyrabovaný spoleèný byt. Nejdøíve jsem si myslel, ¾e nás vykradli zlodìji, ale záhy se ukázalo, ¾e vyrabování bytu má na svìdomí man¾elka a její rodièe. Jistì si ka¾dý doká¾e pøedstavit, jak vypadá takový úprk man¾elky od násilníka. Posbírá si nejnutnìj¹í vìci (mnohdy ani to ne) a uteèe. Stejnì tak mohla man¾elka odejít ke svým rodièùm, kteøí mají rodinný domek, a jistì by nebyl problém ji ubytovat. Tam by v¹ak nemohla odstìhovat vybavení spoleèného bytu, a tak potajmu zakoupili byt. Kdy¾ bylo v¹e pøipraveno, zaèala mì úmyslnì provokovat a vyvolávat konflikty. Pak si objednala stìhovací slu¾bu, ochranku a soukromou detektivní agenturu, která mì sledovala v práci, aby mezi tím mohli neru¹enì vyrabovat spoleèný byt. Následnì se pak více jak pùl roku ukrývala na neznámém místì, co¾ znemo¾òovalo kontakt se synem. Dalo by se oèekávat, ¾e se jako týraná man¾elka odstìhuje pokud mo¾no co nejdále o násilníka. Man¾elka se v¹ak nastìhovala do bytu o nìkolik ulice dále a pøímo proti mému pracovi¹ti. Syna pak nutila, aby nevyzradil jejich nové bydli¹tì.

V dùsledku nezákonného jednání man¾elky se mi pak soudkynì Mgr. Winklerová do oèí vysmála, jak chci peèovat o syna, kdy¾ nemám ani stùl, na kterém by se mohl najíst èi dìlat úkoly. Soudkyní tolerované bránìní ve styku s dítìtem umo¾nilo matce u syna vypìstovat syndrom zavr¾eného rodièe, jeho¾ následky se projevují i v souèasnosti, kdy je syn ji¾ dospìlý, a ponese si je pravdìpodobnì po celý ¾ivot.